Gymnázium Boskovice

Totální nasazení

Během II. světové války pracovalo v německém hospodářství velké množství občanů z mnoha evropských zemí. Milióny německých mužů odvedených do armády nahrazovali cizinci, zejména z území obsazených Německem. Převážná část jich nepřišla do Německa dobrovolně, ale byla k tomu přinucena.

Nucená práce měla několik podob lišících se intenzitou mimoekonomického tlaku. Cizí občané byli do nich zařazování jednak podle svého současného právního postavení, jako civilní dělníci, váleční zajatci a vězni, jednak podle národnosti. Vpodstatě lze rozlišovat čtyři stupně nucené práce, jak je vytvořil tehdejší nacistický systém:

1) prostý nábor

2) nábor se zásadním ovlivněním existenčních podmínek

3) konskripce – odvod celých ročníků nařízením místní státní správy

4) deportace.

Totální nasazení – týká se 3. skupiny –  spočívalo v masovém nasazení pracovních sil, zejména mládeže, z okupovaných území do válečného průmyslu a polovojenských pracovních a technických služeb. V protektorátu Čechy a Morava začaly nucené odvody na práci do říše r. 1942. V l. 1943-44 bylo každý měsíc posláno na práci do Německa několik tisíc lidí. Jejich celkový počet se odhaduje asi na 600.000 osob. V l. 1944-45 byly další tisíce lidí nasazovány na území protektorátu a na sklonku války mobilizovány k budování německých opevnění v blízkosti východní fronty.

 

V prvních letech války, kdy Německo dosahovalo pronikavých úspěchů, odcházeli někteří občané za prací do říše dobrovolně, mj. z důvodů poměrně vysoké nezaměstnanosti a nemožnosti sehnat práci ve vlastní zemi; nejtvrdší formy otrocké práce se prakticky omezovaly jen na vězně koncentračních táborů. Avšak v letech neúspěchů, obrovských lidských i materiálních ztrát rozšířil se v Německu systém nucené práce ve všech směrech a do všech důsledků. Postihl milióny občanů různých národů.

 

Veliké porážky na východní frontě v zimě 1941/1942 a definitivní konec bleskové války citelně zasáhl německé hospodářství. V protektorátu Čechy a Morava vládl tvrdou rukou zastupující říšský protektor R. Heydrich, jeho zásluhou se uváděla v život opatření mobilizující všechny materiální a lidské zdroje pro potřeby válečného hospodářství ještě dříve než na území Říše. V lednu 1942 byla provedena reorganizace protektorátní vlády a nově bylo zřízeno ministerstvo hospodářství a práce, v jehož čelé stál jediný říšský Němec v protektorátní vládě dr. Walter Bertsch. Vznikem ministerstva hospodářství a práce byl okupační systém doplněn o velmi výkonný orgán, opírající se o síť pracovních úřadů a jiných okupačních i samosprávných orgánů, včetně bezpečnostních.

 

Vládní nařízení č. 10/42 dávalo zákonný podklad k tomu, aby pracovní úřady pověřovaly svobodné muže a ženy pracemi v rámci tzv. služební povinnosti. Nové nařízení, které vpodstatě legalizovalo existující stav, dávalo pracovním úřadům mnohem širší pole působnosti, zvláště od počátku května 1942, kdy se platnost o služební povinnosti rozšiřovala na všechny práceschopné obyvatele.

Od počátku okupace jich odjelo na práci do říše téměř 327 tisíc. Rok 1942 znamenal vrchol mobilizace Čechů pro potřeby říšského válečného hospodářství. Do konce roku 1942 se podařilo odeslat do říše 135 tisíc občanů protektorátu. Z velkých železničních stanic odjížděly přeplněné vlaky, zvláště v pozdním létě a na podzim.

 

Po porážce a kapitulaci Německa v květnu 1945 označila světová veřejnost nucenou práci za jeden z největších zločinů, jichž se nacismus dopustil. Nucená otrocká práce se stala jedním z hlavních bodů obžaloby válečných zločinců před vojenským tribunálem v Norimberku.